Příchod Joška Gvardiola je ukázkou dokonale promyšleného přestupu. Díky své obrovské univerzálnosti a unikátnímu souboru dovedností může v Manchesteru City nastupovat hned na několika postech v rozestavení 3-2-2-3. V něm při hře na míči vzadu operuje trojice stoperů společně s výše postaveným defenzivním záložníkem a invertovaným krajním obráncem po jeho boku, v poslední době zpravidla Johnem Stonesem.
I když Gvardiolovi nejvíce sedí pozice levého z trojice stoperů, v případě nutnosti je schopen zaskočit také v jejím středu za Rúbena Diase a zvládne dokonce i Stonesovu ofenzivně laděnou roli. Nejenže tedy chorvatský hráč řeší problém v podobě nedostatečné hloubky týmu v případě absence Nathana Akého, ale zároveň do něj přináší další taktické možnosti.
Přichází totiž s pověstí jednoho z nejkreativnějších stoperů na světě. Během své bundesligové kariéry dosáhl, společně s Edmondem Tapsobou z Leverkusenu, na nejlepší výsledky v pokročilé datové metrice hodnotící do jaké míry daný hráč svými přihrávkami posouvá míč do výhodnějších pozic a tím zvyšuje šanci svého týmu na vstřelení branky.
Má vysokou úspěšnost přihrávek na 30 a více metrů, pomocí nichž zvládl vytvořit nejednu nebezpečnou gólovou příležitost, ať už se jednalo o průnikové přihrávky po zemi, obloučky do soupeřova vápna či jeho těsné blízkosti, nebo třeba pasy do prostoru, odkud mohl jeho spoluhráč zahrát zpětnou přihrávku do vápna. Pokud před sebou vidí volný prostor, zvládne díky svému dobrému vedení míče a rychlosti tvořit zajímavé příležitosti vyvezením míče směrem do finální třetiny hřiště. Mnohem více ale vyniká svými přihrávkami.
Velmi platný je samozřejmě i směrem dozadu. Datové modely ukazují, že dokáže vyhrávat vysoký objem míčů v důležitých prostorech a díky svému dobrému čtení hry navíc jen zřídka sáhne po nedovoleném zákroku. Jak velký defenzivní potenciál má, podtrhuje statistika vyrobených chyb, které přímo vedly k obdržené brance. Během takřka pěti tisíc odehraných bundesligových minut neudělal Gvardiol ani jedinou...
Přestože má vzhledem ke svému nízkému věku stále ještě velký prostor pro silový rozvoj, v úspěšnosti soubojů na zemi si udržuje nadprůměrnou úspěšnost. Mezi jeho nejviditelnější slabiny se řadí především hra ve vzduchu, ale i ta je spíše průměrná, než že by se jednalo o velký problém.
V čem Maddison vyniká?
Tottenham Hotspur vstupují do nové sezony s vidinou atraktivního ofenzivního pojetí hry pod vedením nového trenéra Angeho Postecogloua. Ten chce londýnský tým přetvořit v intenzivně i efektivně presující tým založený vysokém držení míče. Je jedním z mnoha současných trenérů, kteří vyznávají populární taktický trend krajních beků invertujících do středu hřiště.
A protože jeho týmy většinou rozehrávají po stranách a šířku drží křídla, velmi důležitou součástí systému se stávají střední záložníci, jejichž úkolem je posouvat se vysoko a operovat v meziprostorech. Tam následně tvoří pomyslné trojúhelníky s křídly a krajními obránci tak, aby mohli svojí rotací vytvářet přečíslení a tím generovat velké množství šancí. Tenhle nový systém by měl zároveň sedět Jamesu Maddisonovi, nové posile ze sestoupivšího Leicesteru.
Ve 26 letech již stihl tento anglický reprezentant v Premier League odehrát hutnou porci 13256 minut, během nichž si vybudoval pověst jednoho z jejích nejkreativnějších hráčů, kteří se na tamních trávnících pohybovali. A přesně takového fotbalistu Spurs postrádali od dob Christiana Eriksena. V uplynulé sezoně Maddison nastupoval takřka rovnoměrně na pozicích desítky a pravého křídla, přičemž na obou z nich dominoval v takřka všech důležitých kreativních metrikách.
Zcela klíčovými jsou pro posouzení jeho dovedností výsledky v pokročilé datové metrice hodnotící celkový přínos jeho přihrávek z hlediska toho, jak často a kvalitně posouvají míč do nebezpečných střeleckých pozic. Přestože Maddison nastupoval za jeden z nejhorších celků Premier League, ve srovnání s ostatními desítkami a křídly si vedl nejlépe.
Pokud naše srovnání rozšíříme o všechny pozice, pak už se před ním seřadili pouze čtyři další hráči - Bruno Fernandes, Martin Ödegaard, Enzo Fernández a s velkým náskokem nad všemi ostatními čněl Kevin De Bruyne. Ve finální třetině Maddison postupně zahrál 21 typů přihrávek, čímž se může měřit se všemi výše uvedenými včetně záložníka Manchesteru City.
Ty nejhodnotnější šance tvořil kolmými přihrávkami z centrálního prostoru v těsné blízkosti soupeřova vápna, nicméně díky svému dobrému pohybu se často dokázal dostávat i do prostorů pro zpětnou přihrávku uvnitř vápna. Ačkoli zvládá i přesné centry nebo pasy z meziprostorů, centrální prostory jsou těmi, v nichž září nejvíce. V metrice očekávaných asistencí hodnotící kvalitu finální přihrávky se v minulé sezoně řadil do 90. percentilu, tedy mezi horních 10 % hráčů.
A protože se v Postecoglouově systému Maddison často pohybuje v těsné blízkosti Harryho Kana, nadcházející sezona volá i po gólech. Důvodem je především jeho fantastická kopací technika. Během své kariéry nashromáždil 34,69 očekávaných branek a trefil se dokonce ve 43 případech, z toho 17krát z prostoru mimo vápno. Mimo to si udržuje průměr 2,6 střel na zápas a lze očekávat, že tohle číslo bude v nadcházející sezoně minimálně hodně podobné. Pokud zůstane zdravý, bude se jednat o jednu z největších hrozeb nově se rodícího týmu.