Po sekeře 543 milionů eur za loňskou sezónu (dle serveru Transfermarkt) a kompletní čistce v celém klubu (nakonec šel nejen Petr Čech a Marina Granovskaia, ale i trávníkáři, co byli v klubu desítky let) jeden kroutil hlavou a ptal se, Quo Vadis Chelsea - kam klub vlastně směřuje?
Pro fanoušky to musely být turbulentní měsíce, pro nás běžné smrtelníky (rozuměj fandy jiných anglických týmů) to bylo minimálně zajímavé téma. Po ruské agresi na Ukrajinu bylo pochopitelné, že Roman Abramovič, který klub vytáhl z ligového průměru, musí prodávat.
U toho průměru se asi kovaní fans trochu začali ošívat, ale první polovinu 90. let končila Chelsea pravidelně ve spodní půlce čerstvě zformované Premier League, později by se dala počítat do jakési TOP6, ale titul přilétl teprve s příchodem Abramoviče (první od sezóny 54/55). A to dřív než bys řekl José Mário dos Santos Félix Mourinho.
Ponechme stranou, jak moc pevné vazby na Putina Abramovič měl (ze začátku bezesporu velmi silné) či jestli se nerozešli v dobrém a Roman si nekoupil Chelsea, aby „byl vidět“ a nestalo se mu to, co třeba Litviněnkovi, který byl otráven plutoniem. Na podobné „nehody“ má Rusko smůlu!
Každopádně Abramovič prodávat musel a všem fandům, kteří cítí nejistotu při pohledu na petrodolary z blízkého východu se s příchodem solidního amerického vlastníka ulevilo. (Romanovy prachy taky nebyly z nanočipů, že...)
Clearlake Capital zněl jako skvělý partner, Todd Boehly má ve sportovním světě výborný zvuk, jeho LA Dodgers slaví úspěchy, v roce 2020 dokonce vyhráli Světovou sérii. Menší podíl má i v LA Lakers.
Boehly se vrhl do práce s urputností anglického buldoka (či přesněji amerického staforda), v klubu nezůstal kámen na kameni, posily pršely takovým tempem, že za nového „dlouhodobého trenéra“ Grahama Pottera se část týmu musela převlékat na chodbě. Proč? Prostě se všichni nevešli do šatny!
Záleží na míře fištróna (nebo fotbalového fanatismu), ale minimálně po konci lednového přestupového okna, které bylo vyšperkováno dvojící Enzo Fernández a Mykhailo Mudryk dohromady téměř za 200 milionů eur, muselo být i skalním jasné, že utratit 610 a prodat za 67 není dlouhodobě udržitelná strategie.
Nerad se tvářím jako chytrák a tihle kluci mají o mnoho nul na kontě víc než já, tak jsem nekřičel do světa, že Boehly je břídil, naopak dumal, jaký je jeho plán. Napadly mě tři varianty:
Počítal s prudkým růstem cen ve fotbale. Což byl trend i před pár lety, dokud to covid na chvíli nezbrzdil. Těch 70 milionů za Mudryka může být rázem docela normální cena. Když člověk kouká, co lítá kolem za částky, ani by se jeden nedivil, kdybychom tímhle směrem směřovali. Na druhou stranu: Tohle se nestane z měsíce na měsíc.
Měl na to volný prachy. Přiznejme si, Abramovič Chelsea neprodával za tržní cenu! Naopak velmi naknap, Boehly vychytal perfektní možnost a je možné, že půl miliardy si napočítal dopředu. Co na to řekne FFP naprosto netuším, ale kdovíjak hlasité není a leckdy má jeden pocit, že je to imaginární strašák, který děsí jen zodpovědné Němce. Spousta týmů se chová velmi fanfarónsky.
Někdo ho vysvobodí. Tohle je varianta, kterou bych rozpitval. V kuloárech se šušká, že vysvobození přišlo ze strany Saúdské Arábie.
Což o to, nadějné mladíky pravděpodobně udáš, i když třeba bez výdělku (viz Pulisic), ale pro mě byl milníkem přestup Kalidou Koulibalyho. Tehdy 31letý bek z Neapole přišel do Londýna za 38 milionů eur a dostal smlouvu na 4 roky! S platem necelých 300 tisíc liber týdně to dělá nějakých 15 milionů ročně, 60 milionů celkem. V librách, tedy cca 70 v eurech a rázem jsme na 100 milionech jenom v Kauze Kalidou Koulibalyho (bacha na zkratky!). Když to klapne, jsi za hrdinu, ale co s hráčem, který bere takové peníze a nedaří se mu?
Své by mohli vyprávět v Arsenalu, kde jak Mesut Özil, tak Aubameyang s posledním kontraktem sklouzli přesně do této kategorie. Ti ale aspoň odvedli svoje. A klubu se je nakonec podařilo udat (či spíše věnovat) a zbavit se jejich astronomického platu.
Kalidou Koulibaly samozřejmě mohl být „nový Thiago Silva“ a v letech 2026 – 2030 podepisovat každý rok prodloužení o sezónu, ale šance byla minimální.
Co s hráči, které nechceš v kabině? Chelsea měla vždycky po Evropě na hostovačkách rozesetou jednu solidní jedenáctku, odkud se dalo brát, popřípadě šikovně prodat. V tomhle Boehly navazuje strategií na Abramoviče, ale tady je měl všechny na Stamford Bridge, respektive tréninkovém centru v Cobhamu.
V jednu chvíli člověk musel souhlasit s Garrym Nevillem, který prohlásil, že Todd Boehly vede klub, jako kdyby hrál Football Manager. Jako letitý hráč této počítačové hry musím dodat, že ani tohle neobstojí. Takovýho maňase ve financích by vám vedení virtuálního klubu nikdy nedovolilo!
Vysvobození se nakonec objevilo v podobě nově rozpohybované Saudi Pro League. Z Chelsea tam okamžitě zamířili jak Koulibaly, tak Mendy (tam to na jedničku nevypadalo, i když Kepa má k bezchybnosti sakra daleko), další mohou následovat. Kanté šel jako volný hráč, to nebyla pro Chelsea zátěž. Mendy vygeneroval 18 milionů, to je asi v pohodě cena, ale 23 milionů eur za Koulibalyho beru jako uchechtnutí do tváře všem fotbalový účetním.
A zřejmě se nekončí. Hovoří se rovněž o Sterlingovi, což je sice jiná liga než Koulibaly, ale jeho 17 milionů liber ročně jen na základní plat pokladník Chelsea určitě rád ušetří.
Zatímco loni Boehly vypadal, že netuší, že se hráči dali i prodávat, letošní exodus kádr proseká tým k obrazu Mauricia Pochettina. Nejvíce hráčů zatím odešlo paradoxně do Saúdské Arábie. A kde jinde články končí, tady teprve začíná vysvětlení bodu číslo 3: „Někdo ho vysvobodí.“
Proč by to Saudové dělali? Pikantní variantou je, že Public Investment Fund (de facto státní firma královské rodiny Saúdské Arábie, mimo jiné majitelé Newcastlu), kterým se Clearlake stará o majetek v „hodnotě miliard liber“ (zdroj Sportsmail), jsou zároveň i 75% vlastníci jejich lokální Big Four. Tu tvoří Al-Nassr, Al-Ittihad, Al-Ahli a Al-Hilal. Ano, právě tam zamířily posily z Chelsea.
Paranoidnější jedinci by mohli sáhnout po vysvětlení, že Boehly se domluvil s byznysovými partnery a ti mu odebrali pár nepotřebných hráčů, kterým se v Anglii říká cynicky deadwood. Že to není ekonomicky moudré? Chacha, tohle je asi poslední, co by Saúdy trápilo, na blízkém východě se s Financial Fair Play trápí asi stejně jako s nedostatkem ropy. Jejich nakročení do světa fotbalu je masivní, financí mají opravdu dost a kdo sleduje golf, ví, že to Saúdové fakt myslí vážně.
Reálně to ovšem vypadá, že se nejedná o spásu Chelsea, ale že to Sa)dská Arábie bude vyzobávat plošně. Karim Benzema, Marcelo Brozovič, Roberto Firmino nebo Ruben Neves už podepsali a mnoho dalších je v jednání.
Co na to běžný fanoušek? Bude se zájmem sledovat, kdo všechno na arabský poloostrov dorazí. A jaké procento bude transferů z Chelsea. A fanoušci londýnského klubu? Ti se po roce fotbalového i mentálního martýria mohou těšit na osekaný, mladý a dynamický kádr pod vedením progresivního manažera Mauricia Pochettina.
Skoro to vypadá, že Boehlyho plány byly nakonec docela precizní!