"Coming out změnil některé aspekty mého života," vypráví Jankto. "Už se neskrývám, chodím ven, jak chci. Myslím, že jsem byl příkladem pro mnoho lidí. Od té doby se mi všechno daří. Ale necítím se jiný, pořád jsem ten hodný kluk. Vždycky jsem rozlišoval mezi osobním životem a prací, to je šatna, hřiště, stadion. Možná bych se změnil, kdyby se na tribunách objevily negativní reakce, ale to se nestalo," dodává rodák z Prahy.
Bývalý záložník obou pražských S v minulosti žil po boku partnerky Markéty. "Náš příběh trval pět let. Byl to vztah, který se vyvíjel pěkně. Cítil jsem se psychicky docela dobře. Jsme rodiče, mohli jsme pokračovat, ale raději jsem náš vztah před dvěma lety ukončil. Nemělo smysl pokračovat, bylo mi 26 let a měl jsem celý život před sebou. Nejdřív jsem se přiznal jí, pak rodině a nakonec kamarádům," objasňuje Jankto.
"Nevím, jestli bych se přiznal v Itálii nebo ve Španělsku... Když jsme se před dvěma lety rozešli, žili jsme v Madridu. Poprvé jsem si položil otázku, nevěděl jsem, co mám dělat – jestli s tím jít ven, nebo pokračovat v randění s jinými dívkami. Vlastně jsem myslel hlavně na syna, ale pořád jsem se sám sebe ptal, jak mám tuhle situaci řešit," pokračuje Jankto a vzápětí přibližuje, jak se poprvé začala zpráva o jeho orientaci šířit
"Pak se mi naskytla možnost vrátit se v zimě 2023 domů, byl jsem zapůjčen do Sparty, takže to bylo jednodušší. Poté, co jsem se svěřil svým blízkým, jsem přemýšlel, s kým si promluvit v profesní sféře. V prosinci 2022, během zimní přestávky, se na sociálních sítích objevila informace: Je Jankto gay?" Možná mě viděli randit s klukama, ale stejně mě to zasáhlo... Bolelo mě to. Co se stane doma, zůstane doma... To se přeci říká o šatně, ne?"
Rozhodování urychlil únik informací
Únik informací poněkud urychlil jeho touhu přiznat se. "V jednu chvíli se dokonce objevila senzační zpráva: Český fotbalista se chystá přiznat. Bylo to den ode dne horší, bylo to těžké období," vzpomíná záložník Cagliari a pokračuje: "Zejména proto, že jsem to nechtěl dělat veřejně. Pro mě to bylo, jako by se někdo musel obhajovat, že je blonďatý. První člověk z fotbalového světa, za kterým jsem šel, byl Tomáš Rosický, sportovní ředitel Sparty. Chtěl jsem mu to říct z očí do očí. Bylo to v jeho kanceláři, byl jsem nervózní. Odpověděl mi: Žádný problém, jedeme dál."
Jankto se poté obrátil na svého agenta Giuseppeho Risa: "Říkal mi: Kubo, uklidni se, všechno vyřešíme, na nic jiného nemysli. Netušil jsem, jaké reakce to vyvolá. Ve velké většině však byly pozitivní. Čekal jsem, že to vyvolá něco velkého, ale nenapadlo mě, že mě podpoří Real, Arsenal nebo Barcelona. Dostal jsem dokonce statisíce zpráv! Na druhou stranu jsem si všiml, že v Africe a arabském světě to bylo přijato hůře."
Účastníka posledního evropského šampionátu zklamaly některé drsné komentářě. "Hodně se mluví o manželství osob stejného pohlaví, ale stále to není možné. Nejsem příliš politicky zaměřený, ale myslím si, že je správné, aby člověk, který dělá věci dobře, platí daně, má dobré vztahy se státem, mohl využívat stejné právo jako ostatní. V tuto chvíli to nepotřebuji, ale v hloubi duše mě to bolí," dodává Jankto.
Urážky během angažmá na Spartě
Během angažmá ve Spartě se našlo pár jedinců, kteří bývalého hráče Sampdorie či Getafe uráželi: "Byly dva zápasy, během nichž jsem je slyšel, ale šlo o malé stadiony, tam si jich člověk všimne snáz. Devadesát minut dělají fanoušci soupeře všechno pro to, aby vás vyřadili ze hry, abyste hráli špatně. Také konzumují alkohol, takže pronášejí nejrůznější urážky, některé z nich jsou homofobní. Pro mě to zůstává v rámci fotbalu, zápasu a hlavně to směrem ke mně nefungovalo, soustředil jsem se na hřiště."
Nyní s odstupem roku se neobává, že by ho coming out mohl připravit o možnost přestupu. Zároveň však dobře ví, že na určitých místech by to měl přeci jen složitější. "Nikdy mě to nenapadlo. Moc dobře jsem ale věděl, že den po coming outu nepodepíšu v Saúdské Arábii," uvádí s úsměvem.
Jankto si nebyl jistý, jak bude po návratu do Itálie přijat. "Byl jsem ještě trochu otřesený. Vůbec jsem nevěděl, jak to dopadne v Itálii. Claudio Ranieri, kterého jsem měl v Sampdorii a který mě chtěl v Cagliari, mi hned řekl: Kdyby byl sebemenší problém, podám ti pomocnou ruku. Když jsem první den přijel na letiště, vítalo mě hodně fanoušků. Od té doby jsem byl klidný. Sardinie mi moc pomohla, je to výjimečné místo a já jeho obyvatelům opravdu děkuji," těší autora čtyř gólů v reprezentačním dresu.
Kapitán se zajímá
Žádné problémy neměl ani se spoluhráči v kabině. "Občas se objeví drobné vtípky, jako třeba: Tak co, měl jsi s tímhle klukem rande? Všechno je otevřenější. Dřív to nešlo, musel jsem si dávat pozor, aby se mi někdo při psaní nepodíval do mobilu. Hodně o tom mluvím s Leonardem Pavolettim, našim kapitánem. Chce vědět, jak se věci mají, je to normální, je to kapitán, stará se o své spoluhráče. Někteří jsou zvědaví. Lidé se mě ptají, jestli jsem se tak narodil, nebo jestli jsem se změnil. Samozřejmě, že jsem se narodil jako gay! Ale nechci, aby se to stalo každodenním tématem diskusí, byla by to nuda."
Jankto říká, že příliš nesouhlasí s tím, jak sportovní instituce bojují proti homofobii: "Někdy jsou osvětové kampaně, zprávy, reklamy, to je moc hezké. Ale třeba duhově zbarvená kapitánská páska mi přijde zbytečná, nemělo by se dělat víc, než je nutné. To lidi opravdu rozčiluje. Mě tato metoda nepřesvědčila, protože vím, že z dlouhodobého hlediska je kontraproduktivní. Fotbalový svět je na některých kontinentech a v některých zemích homofobní. Ale v Evropě se situace zlepšila."
Český záložník zároveň objasňuje, proč nechce být ambasadorem pro LGBT ve fotbale: "Fotbalové instituce mě oficiálně nekontaktovaly, ale přesto nechci být ambasadorem a svůj názor nezměním. Veřejně jsem se přiznal, protože jsem byl prvním hráčem na této úrovni, který to udělal. Jinak se nerad příliš chlubím tím, že jsem homosexuál."
V závěru se Jankto zmínil také o české reprezentaci. "Už teď vím, že mě (na Euro) nepozvou, ale s mým coming outem to nemá nic společného. Někdy si člověk musí vybrat a já jsem si letos v létě vybral dovolenou se synem. Kdybych musel jet na Euro, znamenalo by to, že bych ho neviděl většinu roku. A já bych s ním raději strávil dva nebo tři týdny."