Do padesátitisícového města Herning nasměrovala hráče mimo jiné i úzká vazba realizačního týmu Sparty na dánské prostředí. Trenér Brian Priske v Midtjyllandu dlouhá léta působil, a tak mohl podat současnému trenérskému štábu dánského klubu podrobné reference.
Gabriel je ve svých 22 letech jedním z nejmladších hráčů týmu. Respekt si vydobyl díky solidním výkonům v úvodu angažmá. První gól dal na začátku září v pohárové soutěži do sítě týmu Aabenraa BK a i když pak na chvíli místo v základní sestavě ztratil, o jeho kvalitách se přesvědčili fanoušci v ligovém duelu s Lyngby Kodaň. Ten minulý týden rozhodl dorážkou po rohovém kopu a ještě navíc v úvodu zápasu nahrával na gólovou trefu Chilanovi Dariovi Osoriovi.
Babylon v centru Dánska
"Když člověk přijde do nového prostředí, musí na hřišti něco předvést. Takže se snažím ukázat, co ve mně je. Snažím se pomáhat a snažím se zlepšovat. Myslím, že jsem stále lepší a lepší. Na všem pracujeme s trenéry, kteří mi hodně pomáhají. Baví mě to, a doufám, že to bude vidět na hřišti," řekl pro dánský web Campo.dk, s nímž Livesport spolupracuje.
Sestava Midtjyllandu je malý babylon, tvoří ji hráči snad ze všech koutů světa. Vedle Chilana a Čecha najdete v kabině Švéda, Nora, Turka, Rakušana, Brazilce, Korejce či hráče z Uruguaye nebo africké Guiney Bissau. "Samozřejmě je tu jazyková bariéra, protože jsme hráči z celého světa. Ale vycházíme spolu skvěle, všichni jsou na sebe hodní a milí. Takže to není žádný problém, teď je všechno o tom, abychom se navzájem poznali a ukázali to na hřišti," říká Gabriel.
I když Dánsko nebývá pro české fotbalisty častou volbou pro zahraniční angažmá, on sám cestu na sever bere velmi pozitivně. "Kdyby to pro mě nebyl krok nahoru, určitě bych zůstal v české lize. Vnímám to jako velkou šanci. Celý život jsem chtěl vyrazit do zahraničí. Samozřejmě, kluby z Německa nebo Anglie, mohou znít lépe, ale já musím jít krok za krokem, protože nejsem jako Neymar nebo někdo takový," směje se.
Hrát Bundesligu jako táta
Přiznává ale, že právě Německo má stále jako jednu z vysněných adres. Vždyť tam vyrůstal a jako malý kluk sledoval počínání svého táty Petra, když hájil barvy Arminie Bielefeld. "Pokud se někdy Bielefeld vrátí do druhé nebo třeba i první Bundesligy, tak tam by mě to opravdu táhlo. Ale jsem i velký fanoušek Schalke. Chtěl bych prostě jednou dosáhnout toho, co můj táta a zahrát si Bundesligu. Možná by to pro mě bylo nejlepší i na adaptaci, protože německy už se učit nemusím," přiznává Gabriel.
Nyní je ale vděčný i za to, že se jeho fotbalová kariéra krok za krokem rozvíjí. "Poslední tři roky byly opravdu rychlé. Ještě nedávno jsem hrál v Česku jen 3. ligu, pak chvíli druhou, a najednou to byla první liga. Nyní jsem poprvé v zahraničí. Prostě každou sezonu to bylo o stupeň výš. Bylo to šílené a jen doufám, že za pár let udělám zase další krok nahoru."
