O vnímání temné stránky komunistického režimu
"Můj život jako sportovce byl hodně zaneprázdněný. Byl to hokej, škola, osobní věci a my jsme se v kabině jako hokejisté nebavili o tom, jaký je systém a jaké jsou jeho nevýhody. Měli jsme poměrně dobrý život. Hlavně když byl člověk svobodný a mohl se tomu věnovat, a když to dělal správně, měl na ten život dost peněz – víc než normální lidé. To to kompenzovalo. Ty větší věci přišly až později, když člověk začal uvažovat jinak než jako nezkušený, nezletilý kluk."
O tom, jak zájem z NHL rozpoutal šikanu
"Bylo to tak, jak se říkalo: Když někdo vystrčí hlavu, tak mu ji utneme. Najednou mi přestaly chodit dopisy, mezinárodní i domácí, a to jsem jich dostával stovky za týden. Od té doby jsem byl sledován, měl jsem odposlouchávání doma, sledovali mě velmi zblízka."
"Jeden známý, který pracoval na odposlouchávací věži a monitoroval dopisy, byl velký fanoušek a řekl mi, že ke mně má respekt, ale že si musím dávat pozor, protože jsem napojený a že mě odposlouchávají. Nakonec mi komunistický systém zarazil možnost dělat to, co jsem chtěl, vždycky jsem chtěl učit na FTVS, ale řekli mi, že žádné učení ani benefity nebudou. Byl jsem v podstatě vyhnán z republiky."
O donášení trenérů Staršího a Guta na StB
"Měl jsem důvěru v trenéra. Ján Starší byl hráč na Spartě, vystudoval, učil, a když jsem přišel do Bratislavy, zavolal mi domů a vysvětlil mi věci. Ale to jsem nevěděl, že všichni byli v komunistické straně. Vedením týmu byly Chemické závody Juraje Dimitrova, kde byli funkcionáři a trenéři. Až později jsem se dozvěděl, jak to fungovalo, že psali zápisy pro StB. V té době jsem o tom neměl ponětí. Složku, kterou na mě údajně mají v Pardubicích, jsem nikdy vidět nechtěl. Nebudu atakovat nebo vzpomínat na lidi, kteří mi ublížili. Někteří už nežijí, někteří žijí, ale pro můj život už to nemá žádný význam."
O šoku z chudoby a chování funkcionářů při zájezdech do SSSR
"Jezdili jsme do Ruska na takzvanou družbu a viděli jsme ty nedostatky, tu chudobu a jejich bezmezné chování, z toho jsem úplně šílel. Nebyli jsme jenom v Moskvě, ale i v menších městech, a tam bylo viditelné, co se děje. Když jsem viděl chování vedoucích, jak se objímali a líbali s domácími a pak ráno vůbec nemohli chodit a měli problémy odcestovat s týmem, říkal jsem si, že to přece není normální. To nám otevřelo oči, zvlášť když jsem to mohl srovnávat s Kanadou a Amerikou."
O nenávisti a motivaci na MS 1969 ve Stockholmu po okupaci
"Před domem, kde jsem bydlel, stály tanky. V hokejovém světě pak bylo mistrovství světa ve Stockholmu obrovská motivace. Nebylo to jen o hokejovém umění, byl tam odpor k těm hráčům a k tomu systému, když jsme viděli, jak nám pořád dávali najevo, že jsou nejlepší, a jak nás Sovětský svaz vzal. To nás strašně štvalo a pomohlo nám to v těch kritických dnech k dvěma vynikajícím vítězstvím nad Ruskem. Rozhodčí nám tehdy trošku pomohli, nechali nás tu a tam bouchnout a píchnout, diváci byli na naší straně. Hráli jsme tehdy v jakémsi transu, jinak se to popsat nedá."
O lsti s fiktivním přestupem do Brna
"Na pasovém oddělení mě s flaškou whisky v kabátě zapírali a posílali mě ode dveří ke dveřím. Tak jsem jel do Brna, mluvil s týmem Rudá hvězda Brno, což byl policejní klub, který měl hodně moci, a ti mi dali adresu a normálně mi vystavili pas. K tomu jsem si na ministerstvu obrany v Praze vyřídil odklad vojny o měsíc. Během víkendu se ty papíry ještě nestihly dostat z Brna přes federaci do Bratislavy, a v pondělí ráno už jsem byl pryč na oficiální dvoutýdenní dovolené ve Švýcarsku. StB jsem tehdy ošálil, na to jsem pyšný. Než na to přišli, už jsem jednal s manažery z NHL."
O loučení a pokusech ambasády ČSSR unést ho z Toronta
"Neřekl jsem to nikomu kromě ženy, ani rodičům, protože hrozilo nebezpečí, že kdyby to někomu řekli, zastavili by mě a šel bych do vězení jako hokejisté v padesátých letech. Zastavil jsem se v Hodoníně, matka mi dala buchty a nějaké sovětské šampaňské na cestu a jeli jsme. Úplné uvolnění přišlo až v letadle směr Kanada, odkud už nás žádný policajt nemohl vytáhnout. Ale v Torontu za námi chodili dva páni z československé ambasády a vyhrožovali, že nás přivezou zpátky, že je špatně, že tam hraji. Došlo to tak daleko, že jim můj zástupce musel říct, ať přestanou obtěžovat, nebo použijí sílu a nechají je vyhostit."
O zkorumpovaném Alanu Eaglesonovi a zničené kariéře Bobbyho Orra
"Alan Eagleson byl arogantní, říkali mu car kanadského hokeje. Už tehdy vyjednával smlouvy ve svůj prospěch. Hráčům řekl něco jiného, klubu něco jiného a nechal si platit obrovské peníze. Když po mně chtěl velká procenta a nic nedělal, řekl jsem dost a jako první hráč jsem ho dal k soudu. A viděl jsem na Bobbym Orrovi, jak dopadl. Eagleson mu zničil kariéru, odmítl smlouvu, která by ho zajistila do konce života, a bez jeho vědomí prodal jeho hokejový kemp. Bobby šel úplně na nulu. Byl to slušný člověk, přátelili jsme se, takže mi to i otevřeně řekl."
