Panenka
Livesport jakožto česká společnost nemůže začít seznam hráčů a jejich ikonických kousků u nikoho jiného než u Antonína Panenky.
"Panenka" je specifický styl zahrávání pokutového kopu, při kterém střelec jen jemně podkopne míč a ten obloučkem zapadne za brankovou čáru, zatímco brankář už letí vzduchem k tyči, kam si vybral skákat. Jeho "vynálezce," český útočník Antonín Panenka, ho použil při penaltovém rozstřelu ve finále Mistrovství Evropy v roce 1976, o to to bylo troufalejší.
Tehdejší Československo i díky Panenkově gólu porazilo Spolkovou republiku Německo a radovalo se tak z titulu evropských šampionů. "Panenku" od té doby vyzkoušela celá řada hráčů. Panenkův lob je málokde známý pod jiným termínem. Paradoxně v zemi původu, tedy v Česku, se častěji nazývá jako "vršovický dloubák" – podle pražské čtvrti Vršovice, kde sídlí Panenkův domovský klub Bohemians, a kde sám autor svůj kop vymyslel a natrénoval.
Kromě legendárního stylu kopu je po něm pojmenován i fotbalový časopis. Magazín Panenka začal vycházet poprvé v roce 2011 ve Španělsku.
Cruijffova otočka
Johan Cruijff je fotbalovým inovátorem v pravém slova smyslu. Moderní fotbal obohatil kromě svého umu přímo na hřišti i jako trenér a fotbalový metodik. Jméno dal – krom mnoha jiného (jako například Johan Cruijff Areny amsterdamského Ajaxu) – kličce, při které hráč naznačí, že zahraje na jednu stranu, ale při tom si míč stáhne za svou stojnou nohou opačným směrem.
Tento poměrně jednoduchý, ale velmi účinný manévr Johan Cruijff poprvé předvedl v dresu Nizozemska v zápase proti Švédsku na mistrovství světa 1974.
Zidanovka, nebo Maradonovka?
Hráč jednou nohou zastaví míč, při tom se otočí k napadajícímu protihráči zády, aby si míč pokryl, druhou nohou si ho stáhne, dokončí otočku a pokračuje v pohybu. Obránce už má ale za sebou a míč stále u nohy.
Tento efektní i efektivní trik se nazývá několika způsoby: "třistašedesátka," ve francouzštině roulette, známá je ale také jako "Maradonova otočka" nebo jako "Zidanovka." Právě tito dva fotbaloví matadoři tuto kličku proslavili nejvíc.
Papináda
Francouz Jean-Pierre Papin nastřílel za svou kariéru přes 300 gólů. Jeho kouzlo nespočívalo ani tolik v počtu vstřelených branek jako ve způsobu, kterým mnoha z nich dosáhl. Jeho předností bylo skvěle trefovat míč přímo "z voleje," často rovnou ze vzduchu. Hodně gólů vstřelil také "nůžkami," což je další slangový výraz pro specifický styl kopu přes hlavu, v pádu ze vzduchu, a který se například v angličtině přirovnává k jízdě na kole (bicycle kick), německy se nazývá "typicky německou" složeninou Fallrückziehen (kop v pádu dozadu), polsky przewrótka ("převratka"), norsky brassespark (brazilský kop) a podobně.
Každopádně podle Papina často o gólech, především těch, kterých bylo dosaženo tvrdou a přesnou ranou z dálky z voleje, slyšíme jako o "papinádách".
Cuauhteminha
Trik mexického útočníka Cuauhtémoca Blanka. Jde o velmi jednoduchý, ale z pohledu obránců o to nečekanější manévr, při kterém hráč zastaví, nechá k sobě přistoupit dva obránce, sevře míč mezi kotníky a spolu s ním mezi dvojicí protivníků proskočí. Cuauhtémoc Blanco tento svůj vykutálený trik poprvé aplikoval v úvodním zápase francouzského mistroství světa 1998, ve kterém se jeho Mexiko utkalo s Jižní Koreou.
Okochova přešlapovačka
Úžasným driblérem byl také Nigerijec Jay-Jay Okocha. Nejvíce se proslavil specifickou přešlapovačkou, po které však nešel do protisměru, jako to dělá většina fotbalistů, když provádí tuto kličku, ale naopak pokračoval opět v původním směru svého pohybu.
Okocha tento trik používal často a prováděl ho naprosto precizně. Byl díky tomu pro obránce noční můrou, a i když letos oslavil už 50. narozeniny, stále o něm často díky "jeho" přešlapovačce ve světě slýcháme.
Ronaldova zasekávačka
V několika videích slavných triků výše jste mohli vidět Lionela Messiho, který po technické stránce svede celou řadu z nich, možná úplně všechny. Podobně na tom je i jeho velký konkurent v boji o pomyslný titul nejlepšího fotbalisty současnosti – Cristiano Ronaldo.
Portugalec se dokonce dostává i do našeho výčtu fotbalových inovátorů. Zásluhu na tom má unikátní zasekávačka, kterou při své hře velmi často používá. "Ronaldova zasekávačka" (Ronaldo chop) spočívá v tom, že hráč ve velké rychlosti dokáže zaseknout míč za svou stojnou nohou do protipohybu bránícího protihráče.
Robinzonáda
Tak se už více než sto let přezdívá skvělým zákrokům brankářů. Obvykle jde o dlouhý skok k tyči, kterým gólman vytáhne zdánlivě nechytatelnou střelu mimo. Famózní zásahy brankářů se tak nazývají hlavně ve střední Evropě, především v Česku, Rakousku a Maďarsku.
Kořeny tohoto termínu leží v turné anglického klubu Southampton FC z roku 1901, během kterého svými zákroky uhranul protihráče i publikum v Praze, Vídni a Budapešti anglický brankář Jack Robinson.
Přestup "na Bosmana"
Někteří hráči nemuseli vyloženě zářit na hřišti, ale přesto se jejich jméno do historie fotbalu zapsalo tučným písmem. Takovým příkladem je příběh Belgičana Jeana-Marca Bosmana. Když mu v roce 1990 vypršela smlouva v belgickém klubu RFC Lutych, zájem o jeho služby projevil Dunkerque, celek z 2. francouzské ligy.
Lutyšský klub, Belgická fotbalová asociace, a dokonce i UEFA však byly proti, přestup mu neumožnily. Bosman se rozhodl najmout právníky a klub, národní i evropskou fotbalovou organizaci zažalovat za omezování pracovní svobody. Jeho případ se táhl dlouhých pět let. Evropský soudní dvůr mu nakonec dal v roce 1995 za pravdu, což byl přelomový okamžik pro celý fotbalový svět. Od té doby hráči mohou po vypršení smlouvy přestupovat do jiných klubů zdarma.
Beckhamovo pravidlo
Podle Davida Beckhama by se dal určitě pojmenovat specifický styl kopu, kterým zahrával standardky, jeho jméno nese řada komerčních produktů včetně parfému a dalších komodit. "David Beckham" je obrovskou značkou překračující hranice sportu. Pojmenováno je podle něj ale i jedno pravidlo. Beckham Rule vzniklo příchodem slavného Angličana do severoamerické fotbalové ligy v roce 2007.
Major League Soccer (MLS) měla do té doby zavedený platový strop podobně jako to má například hokejová NHL. Beckham byl však takovou hvězdou, že se se svými požadavky do limitu vejít rozhodně nemohl. Proto byly regule soutěže kvůli němu upraveny. V současnosti může mít každý tým MLS v kádru až tři hráče, jejichž plat překračuje maximální povolenou částku.