Brož kdysi hrával hokej, patřil k nejtalentovanějším juniorským brankářům a snil o angažmá v NHL. Vážné zranění mu ale hokejovou kariéru zastavilo, což ho nakonec přivedlo na dráhu profesionálního MMA fightera.
Zkušený bojovník na sebe upozornil v roce 2022, kdy Oktagon vyměnil za RFA, ale už v květnu 2023 byl zpět. Po triumfu nad "Diamantovým Čávem" Robem Pukačem si musel dát pauzu kvůli zranění kolena.
"Vracím se po sedmi měsících, vleklo se to. Jsem rád, že Oktagon přišel s touto nabídkou a já mohu bojovat v Oberhausenu. Nebylo to vůbec jednoduché. Nevěděli úplně přesně, co mi je, vyšetřovali mě a trvalo to dlouho. Teď už jsem díkybohu v pořádku," prozradil.
Jak jste na tom byl psychicky?
"Zranění má na psychiku velký vliv. Musím říct, že jsem rozlámaný, protože jsem měl osmitýdenní přípravu a během ní čtyři zranění. Vždycky se rozjedete, jste na top úrovni, ale pak vás něco zabrzdí, musíte se hlídat. Je to pořád dokola. Hokej hraju deset let, tohle (MMA) dělám patnáct let. Trénuji téměř každý den už 25 let, půlku života ve dvou fázích. Tělo mi to začíná vracet. Teď jsem na dietě, odvodňuji se a je to velmi těžké. Mentalita v tom hraje roli, i když jsem spíš typ vojáka. Ale nevím, jak dlouho to ještě vydržím."
Na rok jste si odskočil z Oktagonu do konkurenční RFA, pak jste se vrátil. Proč?
"Dostal jsem i velmi dobrou nabídku z polské KSW, ale chtěl jsem se vrátit domů, což je pro mě Oktagon. Udělal jsem chybu, že jsem odešel. Tím samozřejmě nechci říct, že by v RFA nebylo něco v pořádku. Všechno, na čem jsme se dohodli, platilo. Ale jsem starší zápasník, nemám toho už tolik před sebou. Chtěl jsem si své poslední zápasy užít ve špičkové atmosféře a Oktagon ji má nenahraditelnou. Je to evropský fenomén. Když jsem se chystal odejít, řekl jsem Ondrovi Novotnému a Pavlu Nerudovi (promotéři organizace, pozn. red.), proč odcházím, jaké budu mít podmínky. Zachoval jsem se lidsky a měl jsem otevřené dveře, abych se vrátil."
Před svým zraněním jste stihl v Oktagonu pouze jeden zápas. Máte po dlouhé pauze pocit, že musíte začínat od nuly?
"Pořád tak trochu začínám od nuly. Brzy mi bude 36 let a mám před sebou tak dva až tři dobré zápasy. Dál už to asi nepůjde."
Jaký je tedy váš cíl? Tituly to asi nebudou...
"Chci mít co nejlepší zápasy, tvrdé měření sil. A ať se děje vůle boží. Chci bojovat. Na tituly už nemyslím, snažím se udělat dobrý zápas pro lidi i pro sebe, abych se v něm cítil dobře. Chci se potom vrátit ke své rodině a vědět, že jsem udělal, co bylo v mých silách. Cílem je vydržet co nejdéle, zůstat zdravý a užít si konec kariéry, se kterou jsem nesmírně spokojený."
Cítíte před zápasem s Tomem Crosbym větší tlak, protože jde o comeback?
"Necítím. Crosby je nová akvizice, bude se chtít předvést. Ale pořád je to bojovník, který je stejně starý jako já. Nemůžu se dívat na to, co bude dělat. Samozřejmě mám ve svém repertoáru obranné techniky, ale musím mu vnutit svůj agresivní styl, aby se stáhl. V tu chvíli budu mít převahu."
Jak probíhala příprava? Zmínil jste zdravotní problémy.
"Bylo to skvělé, příprava byla dobrá. Jak jsem říkal, osm týdnů a čtyři zranění. Ráno jdu na hokej, každý den jsem od šesti do osmi na ledě, pak jdu na svůj trénink, potom domů na oběd, pak zase na hokej a na trénink. Někdy se stane, že odcházím z domu ve čtyři ráno a vracím se v jedenáct v noci. Regenerace je jinde. Navíc jsem typ, který pracuje na 150 procent. Dělám všechno, nebo nic. Půjdu do toho naplno, dokud mi to zdraví dovolí."
V organizaci máte pověst showmana, kterého lidé milují. Dodává vám interakce s fanoušky další motivaci, nebo se soustředíte jen na soupeře a snažíte se nevnímat okolí?
"Jestli showman, to nevím, asi bych se tak nenazýval (smích). Ale snažím se dělat dobré zápasy. Jsem dost emotivní člověk. Baví mě to od té doby, co jsem se dostal do klece. Lidé jsou super, i když dávám a dostávám rány, tak křičí a fandí."