Ve finském lyžařském středisku Ruka nedaleko patnáctitisícového města Kuusamo už tradičně startuje Světový pohár lyžařů klasiků. Právě tam posledního listopadového dne roku 2013 dokázal vyhrát Lukáš Bauer závod na 10 kilometrů klasicky.
V neděli 26. listopadu 2023, skoro přesně 10 let poté, byl blízko velkého triumfu Michal Novák. Sedmadvacetiletý český reprezentant skončil na dvojnásobné distanci těsně druhý, v závodu volnou technikou zaostal za Norem Janem Thomasem Jenssenem o pouhých sedm desetin.
"Samozřejmě si na ten můj tehdejší závod ještě vzpomenu, a viděl jsem i ten nedělní závod Michala, byl jsem přímo na místě. Byl jsem na trati, takže jsem přímo neviděl dojezd, ten až zpětně v televizi, ale bylo to hodně příjemné," přikyvuje bývalý český reprezentant, který dnes působí jako trenér polské reprezentace.
Možná to má dnes Michal Novák podobné, jako jste to míval vy sám. Jak se jezdí osamoceným závodníkům proti početným ekipám ze severu?
"Pravda je, že v některých momentech jsem to míval podobné, ale byly závody, kdy mi výrazně pomáhali půlku nebo větší část závodu Jirka Magál nebo Martin Koukal. Jinak ale lyžaři nemohou nikdy spoléhat na nějakou zásadní podporu. Myslím, že i Norové jezdí spíš proti sobě. Důležité spíš je, že jsme nikdy netrénovali sami. Ani já, ani teď Michal."
Michal Novák o sobě dal vědět ve Finsku, kde jste získal nejen zmiňované poslední stupně vítězů, ale vlastně i ty první v roce 2002.
"Myslím, že má podobný příběh jako já. Také se musel tím prostředím prokousávat, musel si na to zvyknout a dnes myslím už umí využít takovou svou závodnickou chytrost a své silné stránky. Má výrazné zrychlení a sprinterské schopnosti, které jsem já třeba vůbec neměl. Jezdil spoustu sprintů a teď mu to prospívá i v hromadných závodech."
Vy jste byl silný hlavně v klasice. Která disciplína může být jeho nejlepší?
"Vidím, že má výbornou orientaci v závodech s hromadným startem. Když se jede v balíku, má instinkt, kdy je správná chvíle zaútočit. To jsou právě věci, které velmi dobře zná ze sprintů. Doufám jen, že jsou to jen první vlaštovky a že začne být v popředí i v dalších závodech."
Jak jste závod viděl vašima očima?
"Jelo se při minus 19 stupních Celsia, což bylo na hraně regulérnosti. Také ale na tom zmrzlém sněhu dobře fungovaly lyže, měl je špičkové. Samozřejmě, že kdyby byl mokrý sníh, bylo by to daleko těžší najít ideální mazání, ale i tak si trochu přihřeju polívčičku – servis lyží se dělal ve spolupráci mezi českým a polským týmem a bylo to docela dobře namixované."
V biatlonu byly před novou sezonou velkým tématem vosky bez fluoru. Řešilo se to i mezi lyžaři klasiky?
"No samozřejmě. Ale myslím, že dnes už je to stejné pro všechny servismany. I když teď se věci diametrálně změnily, oproti tomu, na co byli všichni zvyklí. Dlouhých 30 let se něco používalo, chvíli tu byla nějaká přechodná doba, ale teď už se jede ostře podle nových pravidel."
Opravdu myslíte, že Norové nemají technologický náskok? Mezi 11 nejlepšími jich bylo v Novákově závodu hned sedm...
"I dříve byly týmy, které dokázaly dobře namazat a Norům se vyrovnaly. Rozdíl je spíš v tom, že norský tým je schopný přivézt třeba i 16 servismanů. Lyžařská federace se to snaží limitovat počtem lidí, které pustí na trať, ale stejně je samozřejmě vidět určitý náskok. Pracuji u polského týmu, který má pět servismanů, český tým jich má také pět nebo šest. Ta kvantita lidí a možnosti se projeví většinou v rychle se měnících podmínkách."
Blýská se zase českému klasickému lyžování na lepší časy?
"Lyžařů máme myslím stále dost. I v Česku chodí kvanta lidí na běžky jako turisté, to je přece skvělé. Ale samozřejmě ten výkonnostní sport je trošku o něčem jiném. Skandinávie bude mít stále náskok, tam je to národní sport a hlavně jsou tam podmínky na trénink daleko delší dobu. U nás je ta dostupnost stejně jako v celé střední Evropě daná počasím, na sníh se čeká měsíce, a tak se logicky tahá za kratší konec."
V popředí starovní listiny se ale dnes pohybují Ir Maloney, Britové Musgrave a Young, či Rakušan Vermeulen. Mohou narušit tu severskou nadvládu?
"Samozřejmě, že oni závodí za své rodné země, ale dnes už v podstatě žijí v Norsku. To samé i Rakušan Mika Vermeulen. Letos vznikl takový mezinárodní koncept, kde několik světových firem dává podporu sportovcům i parasportovcům napříč národy. Mají kempy v Norsku, letos se toho projektu zúčastnila i Katka Janatová. A tohle jsou zrovna závodníci, kteří z toho těží."
A jak vy vidíte další možnosti Michala Nováka? Má šanci na první úspěšný víkend navázat dalšími úspěchy?
"Já mu spíš přeju, aby nespadl do kolotoče, že příště zase musí dojet nejméně do šestého místa a jinak se to bude brát za špatný výkon. Klasické lyžování je v tomhle ohledu strašně těžký sport a nejde být stále jen nahoře."