V minulé sezoně jste dal tři góly, s čím jste tedy přicházel do Kladna? Chtěl jste být útočníkem číslo jedna?
"Už když jsem sem přicházel, říkal jsem si, že to může být zlomová část kariéry, kdy se můžu posunout dopředu. Šel jsem do Kladna s tím, že chci být útočníkem číslo jedna, pravidelně nastupovat a co nejvíc týmu pomáhat. Jako útočník hlavně góly a asistencemi. Vážím si toho, že se to takhle povedlo. Velkou zásluhu na tom má trenér i celý tým, za to jsem vděčný. Máme před sebou ještě dvě kola a doufám, že v nich budeme pokračovat v podobném rytmu."
Dvě kola před zimní pauzou máte sedm gólů. Mířil jste po sezoně v Chrudimi na podobný počet, nebo jste si dal skromnější cíl?
"Úplně upřímně, když jsem šel do Kladna, dal jsem si jasný cíl. Sedm nebo osm gólů za podzim. Napsal jsem si to přímo na papír a řekl si, že si za tím chci jít. Snažím se dávat si reálné cíle. Neřekl jsem si, že dám dvanáct nebo patnáct gólů. Sedm nebo osm mi přišlo jako pěkné číslo, na které můžu dosáhnout. Pár gólů jsem dal z penalty, ale ty se samozřejmě taky počítají."
Je vám dvaadvacet, brzy vám bude třiadvacet. Mluvil jste o zlomové sezoně. Cítíte, že už si potřebujete vybudovat pevné místo v profesionálním fotbale?
"Přijde mi, že se dnes ve fotbale prosazují čím dál mladší kluci. Ve dvaadvaceti jsem pořád mladý, ale už určitě nejsem talent, který má na něco čekat. Podle mě by si hráč v Česku měl kolem dvaadvaceti, třiadvaceti let začít budovat pozici. Proto jsem měl v hlavě, že tohle může být zlomová sezona. Když se povede, můžu se ve fotbale udržet na profesionální úrovni a kariérně se posunout. Nad tím, co by bylo, kdyby to nevyšlo, jsem ale tolik nepřemýšlel. Věřil jsem, že Kladno bude správná volba, a jsem rád, že tady můžu být."

Trenér Zdeněk Hašek v létě skládal prakticky nový tým. Byla pro vás výhoda, že po postupu zůstalo z třetiligového kádru jen pár hráčů a místa v sestavě byla otevřená?
"Trenér skládal úplně nový tým, hráči přišli ze všech koutů a celé se to dávalo dohromady od nuly. Myslím, že nám to spíš pomohlo. Hodně kluků už mělo zkušenosti z profesionálních soutěží a jako nováček jsme mohli jen překvapit. Od začátku jsme hráli dobrý fotbal, měli jsme výsledky a dost týmů jsme zaskočili. Postupem času bylo vidět, že už nás soupeři neberou jako outsidera a že se na nás kolikrát velice dobře připravují."
Cítil jste od trenéra důvěru hned po příchodu?
"Cítil jsem, že mi věří, ale samozřejmě jsem mu to musel vrátit výkony a ukázat mu, že na to mám. Tu důvěru jsem si potřeboval vybudovat. Trenér mě znal už z dřívějška a do Kladna mě chtěl o rok dřív, ještě do třetí ligy. V Hradci jsem tehdy byl v kádru áčka, chodil jsem hrát za béčko a chtěl jsem spíš do druhé ligy. Proto jsem si vybral Chrudim."
Bylo to tak, že po sezoně v dresu béčka Hradce v ČFL už vám byla třetí liga malá?
"V Hradci jsem byl v kádru áčka, nakoukl jsem i do ligy a kvůli hernímu vytížení chodil hrát za béčko. Cítil jsem, že třetí ligu už zvládám a jsem připravený se posunout. Druhá liga mi přišla jako ideální mezikrok. Hlavně jsem chtěl pravidelně hrát.“
Proč jste tedy o rok později na nabídku Kladna kývl?
"Už jsem věděl, jaký trenér Hašek je a jaký fotbal chce hrát. V tomhle jsme si sedli. Chtěl bojovného, běhavého útočníka a přesně na tom je moje hra založená. Snažil jsem se to co nejvíc ukázat. Když ta nabídka přišla znovu, nebylo moc nad čím váhat. S radostí jsem ji přijal."
Do Chrudimi jste loni přišel jako volný hráč. Mohl byste poodhalit zákulisí odchodu z Hradce?
"Hradec mi nabídl smlouvu na další tři roky a odmítl jsem ji já. Cítil jsem, že první liga by na mě v tu chvíli byla moc. Chtěl jsem být hráčem druholigového klubu a vyšlapat si tam cestu sám. V Chrudimi jsem už v devatenácti byl na hostování a poprvé to úplně nevyšlo. Tentokrát jsem chtěl přestoupit natrvalo. V Hradci mi končila smlouva, tak jsem poděkoval za všechno, za to, že jsem tam mohl vyrůstat, a řekl jim, jak to cítím. S agentem jsme se na tom shodli a do Chrudimi jsem přestoupil jako volný hráč.“
Měl jste tehdy i jinou možnost?
"Velkou roli hrálo to, že bych byl blízko domova. Měl jsem za sebou druhý ročník vysoké školy a chtěl jsem si dodělat bakaláře. Chrudim hrála druhou ligu a znal jsem prostředí i některé hráče. Zpětně to pro mě fotbalově nebyla ideální volba, ale mohl jsem si díky tomu dodělat školu. Podepsal jsem tam na tři roky, takže kdyby Chrudim dostala licenci, teď bych v Kladně vůbec nemohl být. Když se ohlédnu, jsem rád za to, jak jsem se rozhodl a jak to nakonec dopadlo."
Chrudimská sezona byla divoká. Spekulace o její budoucnosti se kolem ní motaly celou sezonu, až ji to doběhlo. Jak jste to viděl jako hráč?
"Beru to tak, že každá zkušenost je dobrá. Kariérně jsem se tam úplně neposunul a nevyšlo to podle mých představ ani asi podle představ dalších lidí v klubu. S klukama jsme chtěli hlavně zachránit druhou ligu. To se nám na hřišti povedlo, skončili jsme jedenáctí. Chrudim ale nedostala licenci a sestoupila. S tím už jsme jako hráči moc dělat nemohli. O tom, co se za ten rok v Chrudimi stalo, bych mohl napsat kroniku. Bylo to neskutečné. Zpětně jsem ale rád, že jsem tam mohl být, zůstat doma a studovat. Asi to tak mělo být."
Co jste myslel tím, že byste o té sezoně mohl napsat kroniku?
"Každý týden se řešilo něco jiného a často to ani nebyly fotbalové věci. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale celá sezona směřovala k tomu, že na konci může přijít něco takového, co se nakonec stalo."
Když se člověk podívá na váš životopis, vidí mraky gólů v mládeži i starty v mládežnické reprezentaci. V takových momentech se mladíkům ozývají i větší kluby, dělo se něco takového?
"V patnácti letech o mě měla velký zájem Slavia, tehdy do dorostu. Moc jsem tam chtěl přestoupit. Táta byl spíš pro, ale mamka nechtěla, abych ve čtrnácti nebo patnácti odešel z domu. Myslela si, že na to ještě nejsem připravený. I agenti a další lidé, kteří do toho víc viděli, mi radili, ať zůstanu v Hradci, kde jsem měl ideální podmínky se rozvíjet. A měli pravdu. Zpětně jsem asi i rád, že jsem zůstal. Nic dalšího konkrétního pak nepřišlo."
Jak jste v patnácti nesl, že přestup do Slavie nevyšel?
"Upřímně, tehdy jsem to i obrečel. Hrozně jsem si přál tam jít. Slavia pro mě byla velkoklub a už to, že o mě stála, byla skvělá zpráva. Dan Samek měl tehdy stejného agenta a odešel tam myslím o půl roku dřív. Taky byl z Hradce a ve Slavii se rychle prosadil. Měli jsme to podobné, jen on tam šel a já ne. Zpětně jsem si to asi trochu vyčítal, ale jak říkám, všechno je tak, jak má být. Už samotný zájem Slavie mě povzbudil do další práce."
Pojďme zpátky do současnosti. Za Kladno jste se trefil hned v prvním zápase proti Ústí nad Labem. Ideální start!
"Je to tak, bylo to z penalty. Původně jsem ji ale ani neměl kopat já. První na řadě byl Karel Hrubeš. Do Kladna jsem ale přišel s tím, že chci střílet góly, a na tu penaltu jsem si věřil. Zeptal jsem se ho, jestli mi ji nepřenechá, a on souhlasil. První zápas, první gól. To mě hodně povzbudilo. Fotbal je o sebevědomí a já si ho pak dalšími výkony a góly postupně zvyšoval."
Kam mezi svými góly řadíte ten pohárový proti Baníku?
"Z mládežnické reprezentace si pamatuju třeba gól proti Portugalsku. Ale kdybych měl teď vybrat jeden, byl by to ten proti Baníku. Byla to obrovská motivace se ukázat, myslím, že pro nás všechny. Cítili jsme, že se s Baníkem dá hrát a že ho můžeme pozlobit. Zápas nám sedl, přišlo hodně lidí a byla hezká atmosféra. Gól byl taková třešnička na dortu. Když jsem se trefil proti ligovému týmu, řekl jsem si, že to jde. Byla to další motivace do práce a ten moment si v hlavě přehrávám docela často a rád."
Jak jste bral zápasy, ve kterých jste se netrefil?
"Byly třeba dva nebo tři zápasy, kdy jsem gól nedal. Vždycky mě ale těšilo, když jsem na hřišti nechal všechno a zápas odpracoval. Fotbalový pánbůh mi to pak vrátil gólem nebo asistencí. Trenér mi věřil dál, i když jsem se netrefil. Věděl, že jsem pro tým přínosem, a já se snažil, aby to tak bylo. Pak třeba v dalším zápase gól zase přišel a mohl jsem tím pomoct k výsledku."



