Sparta Praha – Lilleström (čtvrtek 18:45)
Jaké vzpomínky se vám vybaví po těch letech?
"Mám je smíšené. Fotbalově se mi tam moc nedařilo, ale jinak na to období vzpomínám rád. Na zemi, na lidi, na spoluhráče i na klub."
Nadchlo vás to tam?
"Jednoznačně. Příroda je tam úžasná. Hlavně fjordy. Žil jsem přímo v Lilleströmu a do Osla mi jezdil vlak. Za dvacet minut jste byl ve městě. Bylo to tam hezké. A také nevyzpytatelné."
Jakto?
"Příroda a počasí si tam dělají co chtějí. Během hodiny se tam změní čtyři roční období. V květnu tam rostou tulipány a rázem začne sněžit, za deset minut vyjde slunce a za hodinu zase prší. Ale stejně vás to uchvátí. Je to podle mě jedna z nejhezčích zemí vůbec."
Přesto říkáte, že fotbal nic moc. Co je Lilleström za klub?
"Lidé dnes znají pohádku Bodö/Glimt, pamatují třeba Molde či Rosenborg, ale i Lilleström je tradiční klub, který však za posledních deset let dvakrát sestoupil a pokaždé se dokázal vrátit. Různě se to tam střídá nahoru dolů."
Ale vyhráli pohár a proto ve čtvrtek vyzvou Spartu v Evropské lize. Co od nich čekat?
"V Česku bych je řadil někam k Olomouci nebo Zbrojovce Brno. Mají stadion pro jedenáct a půl tisíce diváků a jako jeden z mála týmů v Norsku hrají na přírodní trávě, takže servis byl kvalitní. Slavia, Sparta a Plzeň jsou ale od Lilleströmu svou úrovní pořád o dost dál."
Přírodní trávník jste oproti umělkám bral jako benefit?
"Rozhodně. Kvůli počasí a hodně sněhu měli navíc zastřešenou asi stometrovou umělou trávu, kde jsme trénovali při nepříznivém počasí. Nemohl jsem si na nic stěžovat. A také bylo super, že klub měl vlastního kuchaře. Po trénincích jsme chodili na obědy, v tom jsme byli dál než některé jiné týmy. Nevím, jak to funguje u těch větších klubů dnes, ale tohle bylo skvělé."
Vařil přímo na stadionu?
"Ano, na hlavním stadionu, kde jsme se i převlékali, protože tréninkové centrum, kde je pět až sedm fotbalových hřišť, je pět minut pěšky. Zázemí tam bylo opravdu skvělé."
Co vám chutnalo nejvíc?
"Bylo to většinou uspořádané jako raut. Každý den byla k dispozici ryba i maso a obojí se střídalo. K tomu klasické přílohy, těstoviny, rýže nebo brambory, a hodně zeleniny a ovoce. Měli jsme tam i hráče z Afriky, takže všichni našli, co potřebovali. Bylo to poměrně pestré."
Už jste zmínil, že Lilleström je malé městečko nedaleko Osla. Jakou roli v něm hraje fotbal?
"Ohromnou. Město má asi deset tisíc obyvatel, přitom stadion má kapacitu jedenáct a půl… Už v pátek tam lidé věšeli vlajky podél silnice, tribuny byly narvané na každém zápase. Občas jsem se musel smát, jestli se mi to nezdá. Ale lidé tam fotbal opravdu milují."
Myslíte, že do Prahy dorazí hodně fanoušků?
"Nedivil bych se. Podle toho, co jsem se bavil s Nory, tak ti mají Prahu rádi, protože je tady levně, hlavně pivo. Pivo mají rádi, jenže tam ho nemají moc dobré a stojí dvanáct eur... Alkohol je tam obecně drahý a platí tam určitá omezení. V sobotu si ho v obchodě můžete koupit snad jen do šestnácti nebo osmnácti hodin, v neděli možná jen do čtyř odpoledne, potom už ho neprodají. Mají to s alkoholem jinak než my, takže nyní se jim nabízí skvělá příležitost pro výlet do Česka."
Máte na klub ještě nějaké vazby?
"Už moc ne. Jediný, s kým jsem občas v kontaktu, je bývalý spoluhráč Tomáš Malec, ale to je Slovák. Kustod tam možná zůstal a fyzioterapeut taky, ale třeba sportovní ředitel Simon Mesfin už tam také není. Z hráčů už tam není nikdo. Byli tam kluci, které poté potkaly zajímavé přestupy, zahráli si například v Ligue 1, ale tým se hodně změnil od té doby."
V čem je tamní fotbal jiný než český?
"Napadají mě na první dobrou obecné věci. Hodně týmů, možná polovina, má umělou trávu. To dělá hodně. Výhoda Lilleströmu byla, že i když měl přírodní, tak když jsme měli hrát na umělce, trénovali jsme na ní už od pondělí, abychom se připravili. Když jsme pak hráli na přírodní trávě, trénovali jsme zase na ní."
U nás se na umělý trávník v nejvyšší soutěži lidé moc netváří. Je to opravdu tak velký rozdíl, že by to mohlo být považované za neregulérní?
"Nemyslím si, že by to byl problém. V Norsku jsou umělé trávy hodně kvalitní. Problém je možná první nebo druhý den, když přejdete z umělky na trávu, než si zvyknete. Velká výhoda je ale pro ty, kdo umělku mají. Když se na ní naučí hrát, je to vidět třeba na Bodö/Glimt, kde ji mají a soupeře tam v evropských pohárech hodně přehrávají."
A jaká byla norská liga?
"Asi to v dnešní době bude znít divně, ale český fotbal je fotbalovější než norský. V Norsku se hodně hrály dlouhé přihrávky vzduchem. Záleželo ale dost tým od týmu. Tehdy tam byla třeba Valerenga, která hrála krásný kombinační fotbal. U některých týmů jsem ale koukal, že ve dvacáté minutě byl míč na půlce, všech dvacet lidí se nahrnulo kolem vápna a kopli míč do vápna s tím, že se to k někomu odrazí a uvidí se. Tomu jsem moc nerozuměl. Také jsme tam měli kluka, který házel dlouhé auty. Je to velká zbraň, když to umíte hodit prudce až do vápna. Tohle se už tehdy hodně využívalo."
Lpěli v Lilleströmu na něčem, přes co zkrátka nejel vlak?
"U nás to tak úplně nebylo, ale hodně se hrálo na dva útočníky. Chtěli rozestavení 4-4-2, což ale není vyloženě způsob hry, spíš na tom trvali. Co mi tam ale vyloženě chybělo, že takřka vůbec neřešili soupeře."
Myslíte jako taktickou přípravu?
"Přesně. Před zápasem jsme řešili jen sami sebe, jak budeme hrát my. Nikdy jsme neměli video soupeře, takže jsme paradoxně nevěděli, jak hraje. Já jsem neviděl ani jeden tým, než jsme proti němu nastoupili. To mi přišlo zvláštní. V Česku máte video na soupeře vždycky, vidíte jeho silné i slabé stránky. Tam jsme o soupeři nevěděli nic."
Občas mi přijde, že trenéři v Česku kolikrát řeší víc soupeř než své mančafty…
"To máte pravdu. (směje se) Občas to tak bývá, ale Norové jsou zkrátka jiní. Mají jiné myšlení."
Co tím myslíte?
"Mají skvělou povahu. Jejich mentalita je jiná, jsou vstřícní, hodní a kamarádští. Vážili si toho, že tam hráči hrají, a chovali se k nám hezky. Když se nám nedařilo, fanoušci byli samozřejmě naštvaní, ale nedělo se, že by hned po třech zápasech vyhazovali hráče a měnili trenéry, a to jsme tehdy hráli o záchranu. Pořád nás podporovali a fandili nám, i když to neměli lehké."
Jak to mají Norové s hokejem?
"Hraje se tam. Shodou okolností jsme s nimi tehdy hráli na mistrovství světa a dali jim pět nula. Koukali jsme na to před naším zápasem a říkali, že v hokeji jsme my Češi dobří."
Zato ve fotbale nám utekli, co?
"Celá ta země je hodně napřed, ve všem. Vrážejí spoustu peněz do sportu a sportovních zařízení a vytvářejí rodinám takové podmínky, aby mohlo sportovat každé dítě nehledě na jejich sociální zázemí. Do nějakých dvanácti let se tam nehraje na výsledek. Tam je na tom klid, aby to děti bavilo. Vůbec neřeší, jestli vyhrají, nebo prohrají. Chtějí, aby si děti nejdřív získaly lásku ke sportu, a až v pozdějším věku se začínají řešit výsledky."
Bylo už tehdy znát, že dorůstá silná fotbalová generace kolem Erlinga Haalanda?
"Myslím, že tušili, že něco takového přijde. Bylo tam velké téma, že jim v určitou chvíli děti moc nesportovaly a bylo to vnímáno jako celospolečenský problém. Vložil se do toho stát a začal to řešit. Masivně se do sportu a podpory sportování investovalo. Věděli, že to je běh na dlouhou trať, ale očividně vybrali správně."
Vzali to za své?
"Stoprocentně. Když jste si šel zacvičit, běžně tam s vámi ve fitku byli senioři, kterým táhlo pomalu na osmdesát. Ženy, muži. Norové mají mentalitu, že o sebe musí pečovat. Tam to podle mého celé začíná."
Jsou poctivější než Češi?
"Určitě. Možná bych řekl i disciplinovanější. My jsme trochu švejkové. Když můžeme, uděláme si to lehčí. Oni myslí přesně naopak."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
