Girona v době reprezentační přestávky vévodí tabulce La Ligy, což je po odehrané třetině soutěže a v konkurenci Realu Madrid či Barcelony fenomenální úspěch. A o to pozoruhodnější, že katalánský tým postoupil mezi španělskou elitu teprve před dvěma lety, přičemž minulý ročník zakončil až na 10. místě.

Blanquivermells (bílo-červení) se ve španělské nejvyšší soutěži představili pouze čtyřikrát, což jen podtrhuje, jak významný byl její nedávný vývoj pod vedením fotbalové skupiny City.

City Football Group a Míchel

Současný projekt Girony se totiž začal formovat v srpnu 2017, kdy klub koupilo zmíněné konsorcium investorů ze Spojených arabských emirátů City Football Group, které vlastní mimo jiné i Manchester City. Bez zajímavosti není ani to, že malý podíl v klubu vlastní bratr manažera Pepa Guardioly Pere, jenž je v současnosti předsedou představenstva.

Navzdory velkému množství nápadů a zdrojů pod novým vlastníkem nebylo všechno jen zalité sluncem. V roce 2019 Girona sestoupila z La Ligy a následně se musela tři sezony pachtit ve druhé španělské lize. V roce 2021 však vedení přivedlo současného manažera Míchela, který předtím dosáhl dvou úspěšných postupů s Rayem Vallecanem a Huescou. A začal se rodit velký příběh.

V první sezoně pod Míchelovým vedením si Girona zajistila postup do nejvyšší španělské soutěže a po loňském umístění v polovině tabulky nyní míchá kartami s elitou na špici tabulky, přičemž postup do evropských pohárů se už nyní zdá být reálným.

Vydařené nákupy

Přestože Míchel přišel o klíčové hráče jako jsou Santiago Bueno (prodán do Wolves), Oriol Romeu (do Barcelony), Rodrigo Riquelme (do Atlétika) či nejlepší střelec Taty Castellanos (do Lazia), podařilo se mu před aktuálním ročníkem a v jeho začátku přestavět tým a vytvořit ještě konkurenceschopnější kádr.

Girona, v jejíchž řadách se mísí mládí a zkušenost, doplnila řady o ostřílené zahraniční hráče – za všechny lze zmínit bývalého obránce Manchesteru United Daleyho Blinda a ukrajinského útočníka Artema Dovbyka. Zároveň přivedla i zajímavé mladé talenty, mimo jiné brazilského křídelníka Sávia (zapůjčený ze sesterského klubu Troyes) a někdejšího zadáka Manchesteru City Erika Garcíu (zapůjčený z Barcelony).

Nedávné výsledky Blanquivermells hovoří samy za sebe. Ve 13 zápasech lídr tabulky jedenáctkrát vyhrál, jednou remizoval (s Realem Sociedad) a jen jednou prohrál (s Realem Madrid). Za skvělou pozici v lize vděčí především sérii šesti výher, nikdo jiný v této sezoně víckrát v řadě nezvítězil.

Klíčem je Sávio

Girona se zároveň může chlubit nejlepším útokem La Ligy. Nastřílela 31 gólů (druhé nejproduktivnější je Atlético s 29 brankami) a v průměru skóruje více než dvakrát za zápas.

Jedním z jejích nejvýraznějších hráčů je zmíněný jihoamerický křídelník Sávio. Přestože je brazilskému šikulovi teprve 19 let, je v neuvěřitelné formě a jeho výkony na začátku ročníku už přitáhly pozornost řady elitních evropských klubů, přičemž v čele fronty o jeho služby údajně stojí sousední Barcelona.

Sávio má mimořádnou kvalitu na míči a je opravdu silný v situacích jeden na jednoho. Není divu, že je v sezoně 2023/24 na druhém místě v počtu úspěšných driblinků v La Lize.

Brazilský talent je spolu s ukrajinskými reprezentanty Viktorem Tsyhankovem a Dovbykem, z nichž druhý jmenovaný je se sedmi brankami nejlepším střelcem týmu, hlavní hnací silou ofenzivy Girony.

Udržení, nebo Evropa?

Výraznou roli na opačné straně hřiště hraje Blind, jenž se v létě stal volným hráčem a s Davidem Lópezem tvoří srdce obrany. V brance se osvědčuje bývalý gólman Tottenhamu a Fulhamu Paulo Gazzaniga, který se vyznačuje klidem s míčem u nohy. To koresponduje s filozofií Girony pod vedením Michela, která je založena právě na držení balonu.

Klíčovou roli ve vynikajícím startu do sezony sehrál také záložník Aleix García, který se řadí mezi nejčastěji přihrávající hráče La Ligy – spoluhráče našel ve 753 případech.

Pro klub nastaly zářné časy, Míchel má navíc na Estadi Montilivi smlouvu do roku 2026, takže je zde cítit stabilita, která je dobrým předpokladem pro další rozvoj. Klubové vedení sice opakovaně zdůrazňuje, že hlavním cílem v této sezoně zůstává udržení se v lize, jenže fanoušci už mají v hlavách evropský fotbal. A nelze se jim divit.

Další překvapení evropských lig

Slask v posledních dvou sezonách bojoval o udržení v Ekstraklase, v obou případech zakončil polskou první ligu na 15., tedy posledním nesestupovém místě. O to překvapivější je tažení celku z Vratislavi letošní sezonou. Dvě kola před polovinou soutěže se vyhřívá na prvním místě tabulky s tříbodovým náskokem a dává vzpomenout na mistrovskou sezonu 2011/12.

Hlavní zbraní Slasku je španělský útočník Erik Exposito, který má po 15 zápasech bilanci 12+3 a nepřekvapí, že vládne nejlepším ligovým kanonýrům. Na hrotu se v posledních týdnech pravidelně prosazuje mladý Polák Piotr Samiec-Talar, v záloze dostává víc a víc prostoru ukrajinský talent Ehor Matsenko a mezi nejlépe hodnocené hráče patří i český záložník Petr Schwarz.

Stuttgart je podobným případem jako Slask, i tradiční německý celek prožívá po letech snový ročník. V posledních sedmi sezonách se dvakrát poroučel z Bundesligy, aby se do ní po roce vrátil a opět v ní bojoval o přežití. V posledních dvou případech se mezi elitou udržel až díky zvládnuté baráži, letos se však navzdory predikcím pohybuje na opačném pólu tabulky.

Na přelomu října a listopadu sice poprvé v sezoně prohrál dvakrát za sebou, přesto se drží na skvělém třetím místě. Fanoušky VfB jistě těší, že se uzdravil guinejský kanonýr Serhou Guirassy, jehož čísla jsou k neuvěření: 15+1 v devíti utkáních. Mezi nejlepší nahrávače ligy patří Chris Fuhrich (3+5), obrana stojí na spolehlivých Waldemaru Antonovi a Danu-Axelovi Zagadouvi.

Nice sice dlouhodobě patří mezi přední celky Ligue 1, přesto jeho letošní tažení udivuje. Tým, jehož nejlepším umístěním za předchozích šest sezon je pátá příčka z ročníku 2021/22, je po 12 utkáních mezi francouzskou elitou jediným, který dosud nepoznal porážku (7-5-0) a byť nestřílí moc gólů, minimum jich inkasuje – za 12 zápasů dostal pouhé čtyři.

Neprostupnou defenzivu diriguje Brazilec Dante, jenž v říjnu oslavil už 40. narozeniny. Někdejší stoper Bayernu, jenž do OGC přestoupil před sedmi lety, i v pokročilém fotbalovém věku na francouzskou elitu v pohodě stačí a společně s parťákem Jeanem-Clairem Todibou, který letos poprvé nakoukl i do reprezentačního A-týmu, patří k nejlépe hodnoceným obráncům Ligue 1.