Od sfouknutí narozeninových svíček dělily ofenzivního univerzála při rozhovoru pouhé hodiny, na bilancování je ale podle něj v 27 letech ještě brzy. "Zatím jsem se svou kariérou spokojený, i když to možná mohlo dopadnout ještě o něco lépe. Pořád jsem ale mladý a věřím, že se můžu posunout na vyšší úroveň," ohlédl se Elmas za dosavadní cestou.
V létě načal už osmou sezonu v Serii A. Atalanta si ho vypůjčila z Lipska a odrazila přitom zájem mnoha dalších klubů. "Vybral jsem si ji bez váhání. Obrovskou roli hrála důvěra sportovního ředitele Cristiana Giuntoliho a zájem trenéra Maurizia Sarriho. Hrají stejný fotbal, jaký jsem poznal za sedm let v Neapoli," pochvaluje si.
S bleskovou adaptací mu pomohla i silná balkánská klika v kabině. "Kluci z bývalé Jugoslávie mi okamžitě pomohli. Mluvím srbsky a italské prostředí už navíc dobře znám, takže to šlo úplně hladce. Všichni v klubu mě přijali skvěle."
Nejhlubší stopu zatím zanechal v Neapoli, se kterou v sezoně 2022/23 vybojoval po dlouhých 33 letech mistrovské scudetto. Klíčový byl podle něj přístup tehdejšího kouče.
"Největší dojem na mě udělal Luciano Spalletti hned na začátku přípravy. Přišel za námi a řekl: 'Loni jsme skončili třetí, ale letos nechci být druhý ani třetí. Letos budeme šampioni,'" vzpomíná. "Někdy s tím byl na trénincích až otravný. Teprve později, když odešel, jsem si ale uvědomil, jak moc nás to posunulo," dodal.
Mistrovské oslavy v poblázněném městě pak neznaly mezí. "V dubnu mi u domu dokonce postavili sochu. Lidé mi každý týden nosili dorty a jídlo. Kamkoli jsem přišel do restaurace, všechno už bylo zaplacené. Nemohli jste si jen tak vyjít na procházku, ten rok byl naprosto neskutečný," uvědomuje si.
Po zisku titulu ovšem Spalletti odešel a Elmas ho nedlouho poté následoval do Lipska. Z velkého přestupu ale bylo obrovské zklamání.
"Osobně si mě vybral sportovní ředitel Max Eberl. Byli to lidé z vedení, kdo na mém příchodu trval. Když jsem ale dorazil, Eberl už odcházel do Bayernu. Po prvním rozhovoru s trenérem Marcem Rosem jsem se otočil na mámu a řekl jí: 'Tohle může dopadnout mnohem hůř, než čekám.' Měl jsem intuici, že mě trenér vlastně nechce," popisuje tehdejší rozkol.
"Později se to potvrdilo. Jakmile se klub s Eberlem rozešel, nový ředitel mi hned další den zavolal s tím, že musím odejít," dodává hořce, ovšem odmítá, že by na Bundesligu neměl kvalitu. "Hrál jsem po boku hvězd, jakými jsou Kevin De Bruyne, Scott McTominay nebo Stanislav Lobotka. Nikdo mi nemůže tvrdit, že v Německu hrát nemůžu. Zkrátka si to jen nesedlo," míní.
Po jarním hostování v Turíně se v minulé sezoně vrátil do milované Neapole, kde pod přísným Antoniem Contem odehrál 44 zápasů. "Je obrovská čest nastupovat pod takovým odborníkem. Kdyby v létě neodešel, jsem si jistý, že bych v Neapoli zůstal i já," tvrdí.
Nyní tak restartuje kariéru v Atalantě. Nevylučuje sice ani budoucí návrat do Fenerbahce, kde do velkého fotbalu nakoukl, jeho největší motivace je ale reprezentace.
"Mým absolutním snem je dovést Severní Makedonii na mistrovství světa. Nejprve se však musíme soustředit na Euro 2028. Dokud budu fit, vydám ze sebe maximum. Doufám, že kariéru neukončím dřív, než se na světový šampionát podívám, i kdyby to mělo být až po čtyřicítce," uzavřel odhodlaně.
Severní Makedonie – Skotsko (20:45)
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
