Hvězdný Karlos Vémola o rodákovi z Gabčíkova kdysi prohlásil, že je to "nejlepší bojovník, kterého Slovensko má". Málokdo by si mu dovolil odporovat, protože Buchinger patří k nejuznávanějším slovenským MMA bojovníkům a před 11 lety se utkal i s Conorem McGregorem. Poslední období však mělo k ideálu daleko. Zkušený harcovník se potýkal se zdravotními problémy, které ho na více než rok vyřadily ze zápasnického kolotoče.

"Nejdřív jsem musel rehabilitovat koleno, pak jsem si dal pauzu kvůli operaci pruhu a pak jsem podstoupil operaci ramene. Operace dopadly dobře, chtěl bych lékařům poděkovat. Dali vše dohromady, drží to, jak má, ale už to nikdy nebude jako dřív," řekl muž, který se do klece vrátí 29. července na turnaji číslo 45, který hostí pražská Štvanice.

Co se vám během léčby honilo hlavou? Přemýšlel jste o možném konci kariéry?

"V hlavě jsem měl jediný cíl – dát se co nejdříve dohromady a znovu bojovat. Na konec kariéry nemyslím, ale vše bude záležet na mém zdravotním stavu. Fyzicky i kondičně se cítím dobře."

Kde berete motivaci pokračovat?

"Celý život jsem byl bojovník. V této fázi kariéry už mi nejde o to, abych vyhrával tituly. Chci vyhrávat zápasy, které mám před sebou, a toužím předvádět co nejlepší výkony, pro sebe i pro lidi. To je moje motivace."

Vraťme se na chvíli v čase. Vaše prohra s Losene Keitou opravdu rezonovala československým světem MMA. Dá se říci, že z Belgičana udělala hvězdu organizace. Co se tehdy pokazilo?

"Myslel jsem si, že Keita není tak dobrý. Ale mýlil jsem se. Má vynikající oči, je velmi rychlý a tvrdý. Nepřipravil jsem se na duel tak, jak jsem měl, navíc jsem byl zraněný. Byla to velká chyba. Navíc mě dostal psychicky, měl jsem z něj strach. Šel jsem do klece s vědomím, že prohraju."

Přemýšlíte o odvetě?

"Zatím ne, nejdřív chci vyhrát pár zápasů. Ale pokud bude tělo fungovat, budu se cítit dobře a přičtu si na své konto pár výher, určitě to budu mít v hlavě."

Návrat do oktagonu však nebude snadný, čeká na vás Francouz Abou Tounkara. Nedávno jste se nechal slyšet, že byste si pro svůj návrat přál jednodušší zápas. Jste s výběrem soupeře spokojen?

"To je pravda. Dal bych přednost někomu z méně těžkých soupeřů, ale ti proti mně nechtějí jít, takže si nemůžu moc vybírat. Nejdřív to byl nějaký Ukrajinec, který se bohužel zranil, pak mi dali Tounkara. Rok jsem nebojoval, ta zranění nebyla malá. Ale myslím, že jsem na to docela dobře připravený."

Co od něj v zápase očekáváte?

"Soupeře jsem moc nestudoval, ale viděl jsem, že má za sebou zápasy v Bellatoru a dalších prestižních organizacích. Viděl jsem asi třicet vteřin zápasu a bylo vidět, že se neztratí v postoji ani na zemi, ale netuším, v čem je jeho síla. Bude to těžké, ale MMA už je takový sport."

Jste prvním dvojnásobným šampionem Oktagonu v historii. Změnilo zranění vaše priority?

"Jak jsem prozradil výše, honbu za titulem zatím nechám být. Jsem už starý, takže nemůžu trénovat tolik jako v minulosti. Když jsem přišel do organizace, měl jsem za cíl získat alespoň dva pásy, nakonec to byly téměř tři. Co se týče priorit, dívám se jen na další zápasy."

Štvanice je legendární svou atmosférou. Bude váš návrat na takovém místě o to výjimečnější?

"Na Štvanici se opravdu těším. Bude to brutální akce se skvělou atmosférou. Jednou jsem se tam byl podívat a od té doby mám v hlavě, že bych tam rád zápasil. Teď se naskytla příležitost, a to před domácím publikem. Jsem velmi šťastný."

Jste jednou z nejvýraznějších postav československého MMA. Na jaký úspěch jste nejvíce hrdý?

"Jsem pyšný na všechny své zápasy, nedokážu vybrat jeden moment. Mám za sebou více než 40 měření sil, z toho jen osm proher. Nemůžu brát, že jednou byl soupeř lehčí, jindy těžší. Všechny jsou na stejné úrovni, buď je někdo dobře připravený, nebo ne. Pokud bojovník hodně a pořádně trénuje, je kvalitní. Já to vidím takhle. Zažil jsem extrémně těžké zápasy. Ale jestli mám něco určit, tak to budou zápasy, ve kterých jsem získal tituly."

Dokážete si sám sebe po skončení kariéry představit v roli trenéra či mentora ve stylu Ilji Škondriče?

"O tom jsem ještě nepřemýšlel. Dělám ale soukromé tréninky MMA v Gabčíkově. Nevím, co bude dál, ale můžu říct, že se sportu nechci vzdát a určitě bych rád spolupracoval s lidmi, kteří na to mají."

Co si myslíte o expanzi Oktagonu do zahraničí?

"Je to to nejlepší, co se mohlo bojovníkům a organizaci stát, protože se o nich mluví po celém světě. Jsem z toho nadšený, ale mrzí mě, že to přišlo pozdě v mé kariéře."

Objevují se však i hlasy, že taková expanze sféře MMA na Slovensku a v Česku příliš nepomáhá. Co na tuto kritiku říkáte?

"Že to pro Česko a Slovensko není dobré? S tím nesouhlasím. Naopak, je to skvělé. Bojovníci se snáze dostanou do světa, budou vidět v jiných organizacích. Jméno Oktagonu roste."

Co říkáte na "boom", který se v posledních letech objevil v našich zemích v souvislosti s MMA? Přece jen jste zažil doby, kdy byl tento sport u nás ještě v plenkách.....

"Je to tak. Když jsem s MMA začínal, na Slovensku tento sport prakticky nikdo neznal. Teď je tu doslova exploze. Vděčíme za to společnosti Oktagon. Tuto organizaci vnímám jako naše UFC. Zajímá se o něj spousta lidí, kteří se rádi dívají na kvalitní zápasy."

Je na Slovensku nebo v Česku nějaký mladý talent, který stojí za to sledovat? Komu případně předpovídáte slibnou budoucnost?

"Přiznám se, že ostatní bojovníky příliš nesleduji. Ale je fakt, že noví bojovníci, kteří se objevují na scéně, jsou mnohem lepší než ti předchozí. Dokážou trénovat všechno dohromady – zápas, muay thai, box, jiu jitsu. Dříve to tak nebylo, museli jsme se učit z YouTube, trénovat na hřištích a podobně. Sport se celkově hodně posunul. Takže si myslím, že se určitě najdou šikovní talenti, zvlášť pokud se dostanou do správných rukou."