Arsène Wenger vás v roce 1999 přivedl do Evropy. Když jste dorazil do Arsenalu, tušil jste, jak tento přestup dopadne?
"Vůbec ne. Když se po čase ohlédnete, vidíte, jak se vaše fotbalová kariéra vyvíjí, ale v danou chvíli je všechno nejisté. Byl jsem prvním Brazilcem, který podepsal smlouvu s Arsenalem. Arsène Wenger mi pokaždé vypráví: ‘Sylvinho, jel jsem do Brazílie sledovat jiného hráče, levého obránce, a proti jeho týmu jsi hrál ty. Líbilo se mi, jak jsi hrál.‘ A o dva měsíce později jsem podepsal smlouvu s Arsenalem. Bylo to velkolepé. Změnil se klub i jeho majitelé, ale Arsenal je stále součástí mého života. Stojí za ním krásná historie, miloval jsem to tam. Byla to moje první zkušenost v Evropě a dopadla velmi dobře."
Co pro vás znamenalo být prvním Brazilcem v Arsenalu?
"Když je vám 24 let, nepřemýšlíte o tom, že otevíráte dveře dalším hráčům. Myslíte jen na to, abyste vše na hřišti dělal dobře, na radost z fotbalu. Po mně přišli Edu Gaspar, Gilberto Silva a mnozí další. S Eduem jsme se stali blízkými přáteli. Neuměl tehdy anglicky, já mu vždy pomohl s jednou věcí, on mně zase s jinou. Teď jsme starší, ale ze vzpomínek, které jsme po sobě zanechali, mám velkou radost."
O Wengerovi mluvíte vřele. Byl pro vás pomyslným fotbalovým otcem, který vás formoval jako člověka i hráče?
"Arsène je velmi inteligentní, vzdělaný a hlavně velmi dobrý člověk. Opravdu mi pomohl. Říkal mi: ‘Budu tě opravovat v defenzivě. Jsi Brazilec, hraješ velmi dobře, ale musíš se přizpůsobit.‘ A já se učil. Nebylo to snadné. V Brazílii jsem hrál tři roky, vyhrál jsem tam titul, za brazilskou reprezentaci jsem nastoupil ke dvěma zápasům. Pak jsem dorazil do Arsenalu a musel se začít adaptovat. Pro mladého hráče je to těžké. Premier League má velmi odlišné tempo a v defenzivě můžete po jediném okamžiku nepozornosti inkasovat gól. Chtěl jsem hrát, ale když někam přijdete, musíte si na šanci počkat. To bylo od Wengera i celého klubu velmi chytré. Fotbalu rozuměl, měl smysl pro detail. Věděl, kdy mě zapojit, co mám dělat a co ode mě v danou chvíli chce."
Hrál jste s Thierrym Henrym, Patrickem Vieirou nebo Dennisem Bergkampem. V čem byl tehdejší Arsenal tak silný?
"V té době byly nejlepšími týmy v Anglii Arsenal a Manchester United. Během dvou let, které jsem tam strávil, byly oba velmi silné po technické, fyzické i taktické stránce. Struktura obou klubů byla neuvěřitelná. Na jedné straně stál sir Alex Ferguson a na druhé Arsène Wenger. Arsenal byl defenzivně velmi kvalitní tým, fyzicky silný a odvážný. V záloze pak měl velmi pevnou strukturu a několik nejlepších hráčů na světě. Je neuvěřitelné, že jsem v něm hrál s Henrym, který prožíval nádherné období kariéry. A Dennis Bergkamp? Jaký to byl fotbalista! Hrát s ním bylo skvělé, ale trénovat s ním bylo ještě lepší. A bylo tam tolik dalších: Vieira, Marc Overmars, Emmanuel Petit a mnozí jiní."
Henry se prosadil jako televizní expert a komentátor. Naznačovalo už tehdy něco, že se mu bude v tomto oboru dařit?
"Henry byl kromě skvělého hráče vždy také velmi inteligentním člověkem. Svému oboru rozumí, umí navazovat kontakt s lidmi a umí s nimi mluvit. Nepřekvapuje mě, že se mu v televizi daří. Je to okouzlující člověk."
Po Arsenalu jste přestoupil do Celty, v lize jste skončili čtvrtí a zahráli si Ligu mistrů. Jak vzpomínáte na působení ve Vigu?
„Bylo to pro mě správné místo ve správný čas, Celta tehdy procházela dobrým obdobím. Měli jsme čtyři nebo pět Brazilců, čtyři nebo pět Argentinců, byl to skvělý tým. V Lize mistrů jsme hráli proti Ajaxu nebo AC Milán, v osmifinále jsme pak čelili Arsenalu. Byla to skvělá zkušenost a úžasný zážitek. Ve Španělsku jsem strávil celkem osm let, tři v Celtě a pět v Barceloně. Je to zábavná a krásná liga. Je méně fyzická, i když to se v posledních letech mění, ale zato velmi technická. Tento druh fotbalu jsem si užíval."
V roce 2004 jste přišel do Barcelony, ve které působili Ronaldinho, Xavi, Eto'o, Deco nebo Puyol. Jaké to s nimi bylo v kabině?
"Byly to dvě strany jedné mince. Na jedné byla struktura klubu – prezident, vedení, trenér Rijkaard a jeho realizační tým. Od vedení bylo poselství velmi jasné: Jste tady, protože chceme dosáhnout něčeho velkého a vyhrávat tituly. Tvrdá práce a profesionalita, taková byla mentalita. A pak tu byla rodinná atmosféra uvnitř kabiny. Všichni se respektovali a měli spolu velmi dobrý vztah, ale současně jsme byli profesionálové. Přišli jste, pracovali a odešli. Myslím, že tohle jsem se po více než 15 letech ve fotbale jako trenér naučil: Může uplynout mnoho let, ale stejné principy platí stále. Pokud chcete jako tým dosáhnout něčeho důležitého, všichni musí rozumět stejnému cíli. První dva v Barceloně pro mě byly obzvlášť úspěšné, vyhráli jsme LaLigu a potom Ligu mistrů v Paříži v sezoně 2005/06 ve finále proti Arsenalu. Samozřejmě to nebylo jen o tom, že jsme měli Ronaldinha, Xaviho, Eto'a, Deca, Puyola nebo kterékoli z těchto jmen. Za týmem stála myšlenka: Pracujte 90 minut v každém zápase i na každém tréninku. Tato mentalita z nás udělala silný tým."
Byl Ronaldinho na tréninku stejně působivý jako v zápasech?
"Neuvěřitelné bylo, s jakou lehkostí všechno dělal. Na tréninku zvládal úplně všechno, pak tyto věci přenesl do zápasů a fungovaly. Měl jsem velké štěstí, že jsem s ním nejen hrál, ale byl mu také na hřišti nablízku. Vzpomínám si na jednu konkrétní situaci. Požádal mě, abych mu dával míč rychleji, protože krajní obránce na něj vyvíjel skutečně velký tlak. S jiným hráčem bych se před přihrávkou možná dvakrát dotkl míče, ale Ronaldinhovi jste ho museli dát rychle. Může to znít jako maličkost, ale právě takové momenty dělají u hráče rozdíl. Když mu dáte míč o vteřinu dříve, může se otočit, vyvést soupeře z rovnováhy a vytvořit něco spektakulárního."
Zažil jste první měsíce Pepa Guardioly v roli trenéra Barcelony. Co vás na něm překvapilo?
"Byl hráčem s velkými zkušenostmi, přestože jako trenér byl stále velmi mladý. S Barcelonou B už si vedl velmi dobře. Když přišel k prvnímu týmu, nejvíce na mě zapůsobilo, že měl o všem jasnou představu. Vyhrávali jsme téměř každý zápas. Barcelona už byla velmi dobrým týmem, ale stala se ještě lepší. Potom se Pep stal jedním z nejlepších trenérů. Je na vrcholu."
Kdy jste si uvědomil, že jste v Barceloně součástí něčeho skutečně výjimečného?
"Pro mě to bylo na Bernabéu, když Messi začal hrát falešnou devítku. Na tom jsme pracovali na tréninku dva nebo tři dny před zápasem. Šlo o několik konkrétních detailů, které se týkaly dvou nebo tří hráčů, kteří měli v daný den nastoupit, nikoli celého kádru. Vyrazili jsme na jeden z nejtěžších a nejikoničtějších stadionů na světě a fungovalo to. Hodně záleželo na člověku, který měl vše na starosti, na jeho schopnosti myšlenku komunikovat a přenést ji na hřiště. A Pep si vším byl naprosto jistý. Ten den do sebe všechno zapadlo, byl to jeden z těch zápasů, kdy fungovalo naprosto všechno."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
